Zítra bude naší roztomilé Leontýnce 7. týdnů, což se mi nechce ani věřit - vše velmi rychle utíká. A proto si každý den s ní užívám co jen to jde, neboť jsou to samé krásné okamžiky štěstí, smíchu a radosti.
Vypozorovala jsem, že vztah celé naší ušaté partičky k Leontýnce se očividně liší, než tomu bylo u našich dosavadních přírůstků. Její babička Dorotka, jak se zdá, poznala, že je to její vnouče, a i když vzhledem ke svému věku, již na divoké hrátky moc není, tak malou treperndu očichává a kontroluje. Z Viki jsem však překvapená nejvíc. Nedávno měla svoje vlastní mimča a dalo by se říct, že ta od ní měla celkem "sparťanskou" výchovu. Od čtvrtého týdne, jak mohla, tak mizela dovádět se svojí partou a s radostí je přenechávala Bettynce. K malé Leontýnce se však chová jako by to bylo její štěňátko. Hlídá jí, neustále si s ní něžně hraje a Kleoška jí s důvěrou roli druhé maminky přenechala.

Zítra naší holčičku čeká čipování a první očkování. Vše jsem o týden odložila, protože stále musím brát v potaz, že Leontýnky vývoj je téměř o týden zpožděný. Zatím se, ale stále jeví,  jako zdravé, chytré a správně zlobivé štěňátko, které má radost ze života a nic mu nechybí.