V neděli dopoledne zazvonil zvonek a já v tu chvíli věděla, že přišlo poslední loučení. Byl to divný pocit, ale Igorek mi vše ulehčil. Jakmile spatřil svoje budoucí páníčky, bez váhání si to k nim namířil a radostně od jednoho k druhému poskakoval, jakoby je snad znal. Po dvou hodinách se vydal na cestu dalekou 800 km směr Zürich. Když se auto s Igorkem vzdalovalo od našeho domu, uvědomila jsem si určitou symboliku tohoto loučení.....Před sedmi lety jsem si ze Švýcarska přivezla jeho maminku Terezku (Amarena des gorges de la Lizerne) a dnes se její úplně poslední štěňátko vrací zpět do své země původu. Majitelé na Igorka čekali od března a přestože ve Švýcarsku v té době byla také štěňátka, zůstali věrni svému rozhodnutí a trpělivě čekali na svého Igorka. Jejich důvěry v nás si velmi vážím. Měj se krásně Igorku, broučku náš.