To, že je podzim, mě přesvědčí jen pohled do kalendáře a barva listí na stromech. Tráva na zahradě stále roste, jako kdyby bylo jaro. Vzít sekačku v listopadu a jít posekat trávu je na tento čas trochu podivné, ale je to tak. Sluníčko a vůně čerstvě posekané zahrady jako vždy přilákala naší partičku a já měla opět možnost zvěčnit jejich lehkost bytí. Po chvíli focení jsem si uvědomila, že teprve nyní s příchodem Vikušky je naše ušatá rodinka kompletní. Její nespoutané, šťastné mládí je pro všechny silně "nakažlivé". Dokonce i poměrně lenošivá Dorotka, která je stále nad věcí, odloží svojí masku "Ledové královny" a nasadí si masku rozpustilého klauna. Když si prohlížím fotky, vidím, že Viki asistuje u každé "lumpen" akce .